Motto:
Kdo měl někdy psa,bude na něj vzpomínat asi po celý život.V těch vzpomínkách si člověk vybavuje i sebe: jak se stával lepším,jak ho zušlechťovala péče kterou poskytoval tvoru jenž mu byl bezmezně oddán a za svou věrnost nic nevyžadoval.
Tyto stránky věnuji své rodině, která mě podporuje i když je to mnohdy boj, a také všem čtvernožcům, kteří mě v životě provázejí a provázet ještě budou.
Kynologií se zabývám od 17. listopadu 2000, kdy jsem si jela pro svého prvního pejska. Tím vyvoleným byl labradorský retrívr Mattise (Matýsek). Z krásné, huňaté kuličky vyrůstal, slušně řečeno, malý dáblík, který vynikal zejména svou paličatostí a dominancí. Takže jsem záhy začala navštěvovat kynologické cvičiště. Představa paničky vlající za vodítkem, na jehož opačném konci je naprosto šíleně střelený pes, mě moc nelákala.
Matýsek sice byl naprosto neuvěřitelně vynalézavý, co se týče lumpáren, ale také byl naprosto odolný vůči nějakým pokusům o výcvik. Byl to boj, ale protože jsem paličák, tak jsem to nevzdala a s Mattiem jsem složila svou první zkoušku dle NZŘ –ZM, dále ZVV1 a byl připraven na složení ZVV2. Bohužel, jsem se ze zkoušky na poslední chvíli musela odhlásit, protože Matiie přestával vidět. Dle verdiktů lékařů, trpí vrozenou formou Progresivní retinální atrofie, kdy v době přípravy na zkoušku dosáhl 4 stupně.
Matýskovi vděčím za mnoho, naučil mě nesmírné vytrvalosti, vynalézavosti, co se týče výcviku, umět si zachovat chladnou hlavu (i když člověk vidí rudě :-)), trpělivosti a hlavně se nevzdávat .
Tam, kde jsem skončila s Mattiem, pokračují s celočernou fenko NO Olívií Anrebri a malým, celočerným lumpem NO Xanni Majorův háj.
Naši uživatelé
Zde je vhodné popsat, kdo jsou Vaši cíloví uživatelé a proč je právě tento projekt pro ně důležitý. Důležité je Vaše návštěvníky také motivovat, aby se na tyto stránky pravidelně vraceli.